Atticus Finch ako nadčasový vzor (alebo pocta Harper Lee)

Autor: Veronika Fričová | 19.2.2016 o 19:10 | Karma článku: 4,12 | Prečítané:  248x

Harper Lee, autorka jednej z mojich najobľúbenejších kníh, To Kill a Mockingbird, nás dnes opustila. Týmto blogom jej chcem vzdať hold.

Keď sa povie „obľúbená mužská literárna postava“, okamžite mi napadne Atticus Finch, hlavný hrdina vyššie uvedeného románu. Možno si poviete, že je netypickou voľbou. Predsa len, sú dnes ešte „v kurze“ slušní džentlmeni v obleku? Muži, ktorí sú tichí, nie arogantní? Skromní, nie drsní? Muži, ktorí používajú myseľ namiesto pästí, ktorí si nejdú „vybavovať účty“ za každú urážku? Muži, ktorí si vyberú prechádzku miesto jazdy autom? Muži, ktorí sa najradšej ponárajú do ticha kníh? Atticus možno nespĺňa bežné kritériá „mužnosti“, minimálne nie je typický „frajer“.

No napriek tomu nám spôsob, akým po smrti manželky vychováva svoje dve deti, Jema a Scout (v českom preklade Čipera), akým je pre nich vzorom a akým smerom ich vedie, dokazuje, že mu nechýbajú „mužné“ vlastnosti ako odvaha a sila. Nepotrebuje ich dokazovať veľkolepými skutkami či chvastúnskymi rečami, koná v tichosti, rozvážne a zásadovo. Čím hlbšie ho spoznávate, tým viac odhaľujete jeho výnimočný charakter.

V čom je Atticus Finch teda taký jedinečný? Ktoré ideálne vlastnosti, ku ktorým by sme sa mali približovať, z neho robia vzor aj pre súčasnú generáciu?

Charakter, čestnosť a zásadovosť

Všetci v Maycombe poznali Atticusa ako muža, ktorý je doma rovnaký ako na verejnosti. Morálne zásady, ktoré presadzoval doma, presadzoval aj v práci. Nikdy neurobil nič, čo by bolo proti jeho presvedčeniu a hodnotám. Vždy urobil rozhodnutie, ktoré považoval za správne, hoci ho spoločnosť za to odsúdila. Atticus sa zastal černocha Toma Robinsona obvineného zo znásilnenia belošky Mayelly Ewellovej a ako advokát ho obhajoval. Aj napriek obrovskému tlaku zo strany obyvateľov Maycombu (ktorí Toma hneď odsúdili len na základe rasy), sa mu podarilo dokázať jeho nevinu (hoci súd Toma uznal vinným).

„V případu Toma Robinsona jde o něco, co se dotýká samé podstaty lidského svědomí — nemohl bych chodit do kostela a modlit se, Čipero, kdybych se nepokusil tomu člověku pomoci."
„Určitě se mýlíš, Atiku..."
„Jak to?"
„No protože, jak se zdá, většina lidí věří, že mají pravdu oni a ty že se mýlíš..."
„Mají jistě právo si to myslet a mají také právo, aby bylo jejich mínění plně respektováno," řekl Atikus, „ale abych já mohl žít s ostatními lidmi, musím se napřed vyrovnat sám se sebou. Jediná věc, která se neřídí pravidlem většiny, je lidské svědomí."

Atticus považoval charakter za najdôležitejšiu ľudskú vlastnosť. Človek bez morálnych zásad a charakteru škodí svojej rodine, i celej spoločnosti.

„Když ho tedy nemáš obhajovat, tak proč to děláš?"
„Z mnoha důvodů," řekl Atikus. „Hlavním důvodem je, že kdybych ho nehájil, nemohl bych jít se vztyčenou hlavou po městě, nemohl bych zastupovat náš okres v zákonodárném sboru nemohl bych dokonce ani tobě a Jemovi nakázat, abyste něco nedělali."
„To znamená, že kdybys toho člověka neobhajoval, nemuseli bysme tě s Jemem poslouchat?"
„Něco takového."
„A proč?"
„Protože už bych od vás nemohl nikdy vyžadovat, abyste mě poslouchali. Právnické povolání nese s sebou, Čipero, že každý advokát dostane alespoň jednou v životě případ, který se ho osobně dotýká. Tohle je asi ten můj. Ve škole o tom možná uslyšíš mluvit dost ošklivě, ale prosím tě, udělej pro mě jedno: hlavu nos vzhůru a pěstmi se neoháněj. Ať ti říká kdo chce co chce, nenech se vyprovokovat. Zkus pro změnu prát se hlavou... hlavu máš dobrou, i když se jí protiví učení."

Najdôležitejším druhom odvahy je morálna odvaha

Poznáme viacero druhov odvahy: fyzickú, intelektuálnu a morálnu. Síce sa to na prvý pohľad nezdá, Atticusovi určite nechýbala fyzická odvaha. Dokázal to, keď si celú noc čítal pred väznicou, v ktorej sedel Tom a ochránil ho pred skupinou rozhnevaných mužov, ktorí sa ho rozhodli zlynčovať.

Samozrejme, u Atticusa sa najviac prejavuje morálna odvaha. Robil to, čo považoval za správne, aj napriek tlaku a nesúhlasu okolia.  Keď vzal prípad Toma Robinsona, stal sa terčom posmeškov, urážok a hrozieb zo strany obyvateľov Maycombu.

Tichý a dôstojný život

Hoci Ewellovci prípad „vyhrali“, Mayellin otec sa chcel pomstiť každému, kto z neho na súde spravil hlupáka. Samozrejme, vrhol sa aj na Atticusa. Vyhrážal sa mu, urazil ho a napľul mu do tváre. Atticus mu odpovedal len tým, že vybral vreckovku a utrel si tvár:

„Jste moc hrdej, než abyste se pral, vy negromilskej parchante, co?"
Atikus odpověděl: „Ne, příliš starý," strčil ruce do kapes a pokračoval v cestě.

Mnohí považujú uplatňovanie princípu „oko za oko, zub za zub“ za prejav mužnosti. Avšak na to, aby ste od človeka, ktorý vás urazil, len tak odkráčali so vztýčenou hlavou, je možno potrebná väčšia dávka sily a odhodlania.

Atticusova tichá dôstojnosť sa prejavovala aj v jeho skromnosti. V jednej kapitole Jem a Scout ľutovali, že ich otec je starší a pasívnejší ako rodičia ich spolužiakov. Považovali ho za suchára. Ich názor sa však mení, keď Atticus jedinou guľkou zastrelí besného psa a dozvedia sa, že ich otec je najlepším strelcom v okrese. Jema to skutočne ohromí, tým viac, že Atticus to nikdy nespomenul.

„Atikus je už starej, ale mně by bylo jedno, i kdyby nic nedovedl — bylo by mi fuk, i kdyby vůbec nic nedovedl."
Jem sebral se země kámen a bujně jej hodil na garáž. Rozběhl se za ním a zavolal přes rameno. „Atikus je džentlmen zrovna jako já!"

Prvoradá je empatia

Asi najcharakteristickejšou Atticusovou vlastnosťou bola empatia. Keď videl, že sa jeho deti hnevajú nad správaním niektorých ľudí z mesta, vždy ich nabádal, aby sa na veci pozreli z ich hľadiska, skúsili pochopiť ich konanie:

„Zkus se na chvilku vžít do postavení Boba Ewella, Jeme. Připravil jsem ho při tom přelíčení o poslední špetku důvěryhodnosti, pokud vůbec nějakou měl. Ten člověk se musel zase nějak vytáhnout, to je pro lidi jeho druhu nezbytné. Jestliže tedy to, že mi plivl do tváře a vyhrožoval, ušetřilo Mayellu Ewellovou jednoho výprasku navíc, pak to rád přijmu. Musel si na někom vylít zlost, a raději když jsem to já než ta kupa děcek. Rozumíš?"

Byť pre deti príkladom

Mnohí si Atticusa pamätajú najmä ako príkladného otca. Deti chránil, mal s nimi trpezlivosť, bol prísny a zároveň férový a viedol ich k múdrosti, empatii a ľudskosti.

„Děláš obhájce negrům, Atiku?" zeptala jsem se ho ten večer.
„Jistěže. Neříká se negr, Čipero. To je neslušné."
„Ve škole to tak říkají všichni."
„Ode dneška to jedna z těch všech říkat přestane —"

Navyše, tým, že ho Jem a Scout často vídavali čítať, sami knihy hltali .  V neposlednom rade Atticus naučil deti slušnosti tým, že sám bol slušný a pozorný, aj k takým ľuďom, ako bola nepríjemná susedka pani Duboseová.

Když jsme všichni tři došli k jejímu domu, Atikus smekl klobouk, dvorně jí pokynul a řekl: „Dobrý večer, paní Duboseová ! Dnes vypadáte jako obrázek."
Nikdy jsem neslyšela, že by Atikus řekl, co má ten obrázek zpodobovat. Pověděl jí, co nového u soudu, a dodával, že z celého srdce doufá, že bude mít zítra paní Duboseová pěkný den. Pak si dal klobouk zase na hlavu, mě si před jejími zraky vysadil na ramena a v podvečeru jsme se ubírali domů. V takových chvílích jsem vždycky považovala svého otce, který nenáviděl pušky a nikdy nebyl v žádné válce, za nejstatečnějšího muže na světě.

(Úryvky sú z českého prekladu Jako zabít ptáčka, preložili Marcela Mašková a Igor Hájek. Článok je parafrázou článku zo stránky Art of Manliness.)

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Smer má nových podpredsedov, delegáti podporili aj Kaliňáka (minúta po minúte)

Dušan Čaplovič a Pavol Paška končia ako podpredsedovia strany.

DOMOV

Odhalila kauzu predsedníctva. Odkiaľ prišla Zuzana Hlávková?

Gymnázium, ktoré navštevovala, jej plánuje vyjadriť verejnú podporu.

KULTÚRA

Milan Lasica: Už nemôžem umrieť predčasne

Keby som mohol, správal by som sa úplne inak, tvrdí.


Už ste čítali?